|
Updated: 11.10.2008
- FOTKY 2008
„Není psa a majitele,
který by nemohl jet k nám na tábor!“
Letní
výcvikový tábor ve Svojanově u Moravské Třebové, kterého se zúčastnila
i řada majitelů a příznivců plemene čínský chocholatý pes a
peruánský naháč spojené s třetím ročníkem Gremagility
(Reportáž
2007)
Místo: areál SVOJANOV
vedle hotelu Mírovka ve Svojanově u Moravské Třebové
Termín: 28.6.-13.7.2008
Hned
minulý rok po skončení psího tábora ve Svojanově jsem dostala od Stáni
Jansové nabídku, přijet učit vystavování psů i v roce 2008. Jakmile byly
jasné termíny, zařadila jsem si je do diáře s nejvyšší důležitostí s tím, že
na Svojanov pojedu stůj co stůj. Moje odhodlání naštěstí pochopila i moje
hodná vedoucí v práci a pustila mě s podmínkou, že po zbytek prázdnin vezmu
odpolední a hlavně víkendové služby. Svojanov byl zachráněn. Koho se
zachránit nepodařilo, to byla Jitka Hořáková a tím pádem i Martin Bastl,
kteří měli být, stejně jako loni, spolu se mnou instruktory vystavování.
Jitčin nešťastný krok na schodech znamenal nechodivou ortézu a k ní slušivé
berle na šest týdnů. Lékař jí nakonec do Svojanova nepustil a tak jsem se
čtyři dny před táborem dověděla, že na výuku vystavování budu sama. V pátek
po poledni jsem se dala do balení věcí pro sebe i pro všechny psy. Manžel
cestoval na světovou výstavu do Švédska, a proto jsem brala všechny psy
sebou. Akim, Cody, Gessi, Kitty i malý Kissíček byli nadšením bez sebe, že
balíme a že pojedou také.
Tancovali mi po věcech, zatímco Gessi zkušeným
nosem ověřovala, zda jsem nezapomněla piškoty, krmení, dobroty ani hračky.
Vybavení mám rozdělené na čtyři skupiny. Oblečení a věci pro sebe, krmení a
výbavu pro psy, materiály k výuce v praxi a materiály k večerním přednáškám
a promítání.
Tentokrát mi přibyla ještě ohrádka pro Kissíka, nepromokavá
podložka do ohrádky a rezervní dětské podložky 60x 60 cm, kdyby se prckovi
přece jen ještě stala „čůrací“ nehoda. K tomu samozřejmě pět přepravek do
auta, deky, pelíšky, ručníky na osušení (loni pršelo, tak aby mi pejsani
nenastydli), láhev Frontline proti klíšťatům a blechám, fén, hřebeny,
vodítka na venčení i výstavní, varnou konvici na vodu, batůžek na nošení
věcí i na výlety, svíčku proti komárům a pro mě antikomáří Off, protože mě
štípne byť jen jediný komár létající v okruhu 10 km od tábora... A na sebe?
Od plavek a letního oblečení až k holinkám, šusťákům a fleesové bundě snad
úplně všechno. Když jsem věc naskládala do řady do předsíně, nedalo se tu
projít. Manžel jen poznamenal, že si nevšiml, zda pojedu náklaďákem a pak
z okna sledoval můj souboj s hmotou. To by v tom byl čert, abych to do
maličké Mazdičky nesložila! Využila jsem snad každý milimetr místa a věci
jely i vedle mě na sedadle spolujezdce. Autíčko bylo našlapané po střechu,
ale Akim s Codym tentokrát dostali jízdenku na „galerii“ v druhé řadě
přepravek u stropu. „Gumycuky“ zajistily vše tak, že až do Svojanova se nic
nepohnulo. No, ostatně ono nebylo kam :o))
 Na Svojanově už čekala
Stáňa s ohromným černým Montym i s okouzlující merlovanou jezevčičkou
Heppinkou a kolem ní desítky účastníků. Sotva jsem udělala psíkům bydlení a
Kissíkovi ohrádku, už jsem spěchala na rozřaďování do družstev. Část
majitelů se psy byla ještě na výstavě v Brně, takže se všichni sešli až
v neděli večer, což ovšem neznamenalo, že by jakýkoliv program odpadl. Tábor
ve Svojanově je vyhlášený spoustou aktivit od rána do večera s tím, že jen
ve středu bývá volno, aby si pejskové trochu odpočinuli. Ne každý si chtěl
ale polenošit a například vystavování i některé další aktivity se konaly i
ve volný den na žádost přítomných nadšenců. O jídlo v podobě domácí stravy
se staral stabilní tým kolem šéfa zdejšího hotelu. Mnozí z nás zavzpomínali
na maminčinu kuchyni a já jsem, díky doplňování kalorií palačinkami
s borůvkami, čokoládou či ovocem, odjížděla s několika kilogramy navrch.
Denní
program byl bohatý a každý si mohl vybrat podle libosti. Agility,
poslušnost, vystavování, coursing, obrany, flyball, dogfrisbee, tanec se
psem... Stáňa Jansová má úžasný dar nabídnout lidem jednu lákavou možnost
vedle druhé. A to nemluvím o vynikajících lektorech pro všechny obory!
Manželé Vrkočovi jsou díky své nezměrné trpělivosti se začátečníky a
stoickým klidem (zejména Ivanovým za všech situací) každoročním tahákem pro
agility, Olga Sováková se Stáňou se střídají u poslušností a řeší potíže
problematických pejsků, na mě připadlo vystavování a letos i junior handling,
Martina Konečná a Dana Vítková přijely pracovat coby trenérky agility i pro
pokročilé, Katka Růžičková pro dogfrisbee... Zapomenout nesmím ani na
návštěvu
psovodů z věznice Mírov, kteří předvedli ukázky hledání výbušnin i
další praxe a dali k vyzkoušení i svůj „lehký“ pracovní oděv. Mně se
podlomily nohy jen při pohledu na něj. Při obranách se figuranti věnovali
každému zájemci bez rozdílu a úplně poprvé si v rámci hry nesměle kousli i
někteří psi, které by to snad jindy ani nenapadlo.
Pro
vystavování jsem
měla účastníky rozdělené do družstev podle zkušeností. Zájemců bylo tolik,
že chtě nechtě vypadal kurz chvílemi jako nácvik na spartakiádu, aby si
všichni všechno vyzkoušeli. I tak jsem se snažila najít pro každého alespoň
chvilku na individuální rady nebo konzultaci. Protože jsem od loňska věděla,
jaká práce mě čekala, vzala jsem si na pomoc zbrusu nového kamaráda. Snad se
s pomocí autíčka na výstavním vodítku pobavili všichni. Mimochodem tenhle
dopravní prostředek slavil úspěchy i ve skupině junior handlerů. Až při
poslední lekci s nácvikem „osmičky“ jsem dala vozítko do ruky všem a ejhle,
během chvilinky se ukázalo daleko víc, než jsem čekala. Vyplavaly všechny
chyby, nedostatky a nepřesnosti, které se při vedení psa tak nějak schovají.
Na běžných lekcích jsme probrali a vyzkoušeli prvky, které musí vystavovatel
znát, včetně správného držení vodítka, obratů, chůze tam a zpět individuálně
i ve dvojících, trojúhelníků a kruhů, nechyběl výstavní postoj, kontrola na
stole včetně prohlídky zubů a měření mírou. Junior handleři protrénovali
všechny figury, více jsme dbali na čistotu a přesnost provedení, stejně jako
na správné držení těla a celkový projev. Snad jim to do závěru sezóny
alespoň trošku pomůže. Nadstavbou, kterou jsme si vymysleli pro spoustu
zúčastněných štěňátek, byla školka pro štěňata. Psí miminka různých plemen
se tu seznamovala s cizími lidmi, předměty i situacemi, učila se chůzi na
vodítku i nechat se osahat, hladit a chovat od jiných lidí, zkoušeli jsme
přivolání i socializaci s jinými plemeny a dospělými psy. Nevím jak ostatní
štěňata, ale náš Kissík si tu upevnil povahu tak, že je teď pořád jako
natažený na klíček a samá legrace. Jen na vodítku jsem ho neučila chodit,
protože jsem mu chtěla ještě nechat bezstarostné dětství.
Lekce vystavování

Musím
přiznat, že ačkoliv tolik lekcí a s takovým počtem účastníků nebylo snadným
úkolem, každý den mě nesmírně obohatil a přinesl mi nějakou novou zkušenost.
Majitelé se psy byli neuvěřitelně pilní, pracovití a nadšení do toho, co
dělali. Za jediný týden jsem na nich viděla ohromné pokroky, někteří mi
připadali, že mají úplně vyměněného psa. Většina dvojic získala jistotu po
opakování cviků ve skupině i individuálně. Mám za to, že toho, kdo
absolvoval naše davové lekce, hned tak nic neporazí. A tím myslím majitele i
pejsany. Závěrečná táborová výstava měla na obou bězích příjemnou atmosféru
a zápolení bylo skutečně náročné. Obtížné jsem proto měla i rozhodování o
vítězích, byť šlo jen o symbolické prvenství. V praxi jsme vyzkoušeli
všechny prvky vystavování a mnohdy bylo vystavování snad i náročnější než na
opravdové výstavě. Hlavně na druhém turnusu šlo málem o speciální výstavu
naháčů a z přítomných šampionů se těžko vybíralo. Díky všem, kteří tu byli.
Byli jste ohromní!
Školka pro štěňata a socializace

 Počasí nám po 14 dní
střídavě spíše přálo, jen jednou jsme nedokončili junior handling pro silný
déšť, jinak bylo i tropické vedro a spousta sluníčka. Tábor ve Svojanově je báječný tím, že se po něm mohou psi pohybovat na
volno a nemají žádné omezení, samozřejmě kromě přístupu na dětského hřiště.
Mohou se koupat i ve vodní nádrži! Všude po táboře je dostatek pytlů na psí
exkrementy a při snaze majitelů je tím pádem na většině míst čisto. Dvakrát
byl na programu táborák s opékáním buřtů, které vždy někdo ochotný přivezl
z Moravské Třebové, ke zpestřením patřila i ulička „odvahy“, kdy se pejskové
vyzkoušeli průchod skupinkou osob, chůzi po igelitu, mezi pet lahvemi,
kolem
velkého psa, nošení v náruči a prohlídku na stole. Tady se povahy tříbily
jedna radost. Další prověrkou temperamentu procházela štěňátka ve školce.
Skvělá parta majitelek číňánků se srdcem na dlani se starala o to, aby se
psí miminka uměla krásně tulit, aby slyšela na něžné volání a aby si byla
jistá, že tady je mají všichni moc rádi. Ze stejného srdíčka vznikl i dárek
pro Stáňu Jansovou v podobě polštářku s fotkou všech loňských účastníků a
trička s Gemim Modrý květ, jehož další ročník memoriálu se konal i letos. Je
dojemné vidět, že v dnešním světě plném podivné krutosti, má lidský cit a
laskavost své místo…
Večerní program byl
povětšinou vyplněn promítáním našich záznamů, které jinde nejsou k vidění. Crufts včetně ročníku 2008, tanec se psem v soutěži freestylu i část
instruktážní kazety Mary Ray, letošní předtančení 16ti retrívrů, soutěž ve
flyballu z Crufts, junior handling z různých soutěží i ukázek, agility
několika úrovní, soutěže šampion šampionů ze Slovenska a Polska, světové
výstavy... Asi největší úspěch měli retrívři a tanec se psem na hudbu
z filmu Titanic, Scooby Doo nebo E.T. Mimozemšťan nebo německá doga na
parkůru agility.
 A
moji pejsani? Codýsek převzal dohled na výchovou Kissíka, Akim s Gessi si
užívali junior handling s Nikol Balajkovou a Kissík řádil ve školce štěňat.
Po ranním venčení smečka dopoledne odpočívala a pak pejskové střídavě
chodili s dětmi na handling. Večer jsem je brávala na kopec na vylítání po
stráních, kam jsem chodila sbírat lesní jahody. Bylo jich tu neuvěřitelné
množství a myslím, že jsem jich v životě tolik nesnědla. Asi mi chyběl
vitamín LJ (lesní jahody). Pejskové mi ve sběru vydatně pomáhali. První
objevila tuhle lesní plodinu Gessinka, která je na sběr ovoce všeho druhu
expert. Jako druhá se je naučila trhat Kitty, zatímco chlapci se nechali
krmit z ruky. Kissík chvíli okukoval, co to na té zemi dělám, pak čichal
Gessince do tlamičky, aby zjistil, co tam má a pak mi bez varování vrazil
čumáček do dlaně a schramstnul asi deset jahod najednou. Tlamičku měl
červenou jako semafor.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že z tohohle postupu
nejsem úplně štěstím vedle sebe a on to pojal po svém. Pár minut mě jen
bedlivě sledoval, potom se pomalu přiblížil a nečekaně se svalil na záda
přede mě, čímž rozmačkal trs obrovských jahod, na které se mi sbíhaly sliny,
a zajásal, že má konečně zajímavou zábavu. Postupem času
nejen upřesnil své
zásahy, ale pády na záda doplnil o výskoky do výšky s přemetem a skokem do
jahod plavmo. Jakmile jsem se ohnula k jahodám, žuch a už přede mnou ležel
s rozchechtanou tlamičkou od ucha k uchu. Postupně jsem se naučila fígl.
Tělo jsem natočila na jinou stranu, než kde rostly jahody a rukama trhala
tam, kde opravdu byly. Kissík sebou sice zase pleskl přede mě, ale většinou
už ne do jahod. Domů jsme se vraceli jako banda houmlesáků. Geska s bříškem
narvaným k prasknutí, Kitty s lopuchem na hlavě, Akim s Codym uhonění a
Kissík s červeně puntíkovaným kožíškem. Přibrali jsme sebou také Míšu Jansu,
který mamince natrhal a nasbíral jahody i velkou kytici lučního kvítí, aby
jí potěšil. S psisky se vyřádil mezi jahodami i on a do tábora se všichni
vrátili slušně uchození.
Poslušnost

Největší
překvapení se
ale zrodilo až ke konci druhého běhu tábora, kdy jsme pořádali táborovou
výstavu. Simulovali jsme výstavu klasickou, aby si každý odzkoušel, co ho na
ostro čeká. Po druhém běhu jsme se všichni chtěli pochlubit, co se naučila i
naše psí miminka a jako poslední bod programu po výstavě a ukázkách junior handlingu, jsme zařadili ukázku školky pro štěňata. Protože jsem výstavu
„posuzovala“, neměla jsem čas jít na pokoj pro Kissíka. Přivedla jsem ho
tedy na volno už před výstavou a jako velkou svátost svěřila Nikol Balajkové.
Když přišla řada na štěňátka, přišli všichni s mrňátky na vodítkách a já
začala shánět Kissíka. Nikol mi ho ale přivedla. On, který do té doby na
vodítku nikdy nebyl, na něm důstojně přišel. Zírala jsem jako u vytržení.
Nikol mi s úsměvem sdělila, že vodítko je sice trochu větší (patřilo její
border kolii a mělo sílu pro vlkodava!), ale Kissík je šikovný a během
chvilky na něm začal krásně chodit. Nevěřila jsem! Nikol mi dala tlusté
vodítko do ruky a Kissíček nadšeně vyrazil mezi své kamarády. S ocáskem
nahoru i hrdě vztyčenou hlavinkou oběhl několik koleček, než jsme štěňátka
za odměnu vypustili. I přivolání, kdy se z velké plochy všichni vrátili ke
svým pánečkům, mělo velký úspěch. Ráda bych poděkovala Nikol, protože mi
ušetřila spoustu práce. Její přístup k pejskům je velice citlivý a vstřícný.
Kissík jí začal přímo zbožňovat. Jak se Nikol skamarádila i s Gessi, dohodly
jsme se, že jí Gessinku budu půjčovat na junior handling, kdekoliv to půjde. Už
teď můžu říct, že to „holkám“ jde pěkně od ruky...
Výstava

   Kromě toho, že táborem
ve Svojanově letos prošlo více osmdesát čínských chocholatých psů, sešla se
i některá moje psí miminka, za což moc děkuji jejich majitelům! Na Svojanově
2008 pobyli: Cibetka z Haliparku, Cody z Haliparku, Cris z Haliparku, Garde
z Haliparku, Kitty z Haliparku, Kressi z Haliparku, Lester King z Haliparku
– Nejvšestrannější CCD po součtu agility a coursingu!, Magic Izzie z Haliparku
– soutěžila úspěšně v agility štěňátek, Midnight Kiss z Haliparku...

A ještě jeden zážitek
jsem si z letošního Svojanova odvezla. Loni se mi vryla do paměti úchvatná
smečka peruánských naháčů paní Kocmanové, letos snad všichni účastníci při
„společném venčení“. Stáňa obvykle ve čtvrtek po obědě organizuje hromadné
setkání většiny účastníků. Skupiny rozdělí jen na menší a větší plemena, aby
si spolu pejskové pokud možno pěkně pohráli. Na prvním i druhém turnusu to
letos byla vážně síla, když se na oploceném cvičišti pohybovalo na volno a
bez jediného konfliktu kolem osmdesáti psů různých plemen, věku i velikostí!
Kéž bychom spolu takhle vycházeli my lidé!
Z tábora jsem se vracela
hezky unavená a slušně ochraptělá, protože denní výuka venku se skupinami
v počtu kolem dvou desítek lidí i večerní přednášky daly pěkně zabrat mým
hlasivkám. V práci jsem byla celý následující týden nepřirozeně tichá a
k telefonům jsem se vrhala co nejméně. Potíž byla jen v tom, že jich denně
beru spoustu a opravdu hodně mluvím. Do Svojanova už se ale zase těším,
protože je to doba, kdy vidím lidi doopravdy se věnovat psům i sobě.
Svojanov
budiž pochválen a příští rok snad zase na viděnou...!
PS
Nejvšestrannějším čínským chocholatým psem Memoriálu Grema Modrý květ se po
součtu bodů z agility a coursingu stal Lester King z Haliparku Veroniky
Kutilové!!! S dojetím gratuluji, jsem na oba MOC pyšná a také dojatá o
to víc, že je Lester syn Gessi Modrý květ, což je Gremíkova sestra !!!
Verunko byli jste skvělí!!!
A
na konec: "Díky moc Stáňo!!! "
17.9.2008 - Výsledky: Stáňa
Jansová - Amarion
Foto: © L. Brychtová. Děkuju za pomoc s focením i Evě Nutzové, Stáně a dalším,
kdo příležitostně stiskli spoušť...
|