|
Aktualizováno: 18.11.2012
Nový odkaz na článek o Gypsy Rose Lee včetně
jejích fotografií s naháčkem od Jana Šimečka - Děkujeme!
Článek
ZDE
Knížky. Také je máte rádi? Jsme obklopeni monitory,
displeji a dalšími zázraky techniky. Možná usnadňují práci, ale
nenahradí potěšení z vůně nové knížky. Nenahradí radost z úhledného
balíčku, který knihkupec zabalí, převáže a který si odnášíme domů.
Mimochodem, správného knihkupce poznáte dle absence ohavných igelitových
tašek. Rozbalit si knížku a s potěšením listovat, to je prostě svátek,
obřad. Také rád kupuji knížky. Ty nové, i ty antikvární, které voní
trochu jinak a dávají prostor fantazii. Můžeme se dohadovat a snít o tom,
kdo četl a listoval před námi. Nesmím zapomenout dodat, že knížky nejen
rád kupuji, ale také dostávám. Nedávno jsem jednu krásnou knížku získal
naprosto neobvyklým způsobem….
Před několika lety jsem spolupracoval s filmovým režisérem
Miroslavem Jankem na dokumentu „Člověk a jeho pán.“ Jak název napovídá,
film pojednával o světě psím a lidském. Kromě jiného jsem panu režisérovi
mezi natáčení vyprávěl o téměř zapomenuté americké herečce, která
vystupovala pod uměleckým jménem Gypsy Rose Lee a pro chov čínských
chocholatých psů udělala mnoho dobrého. Uplynul nějaký čas, režisér
Janek mezitím natočil film „Nachové plachty“ s bratry Formanovými a
vypravil se do USA. Při procházce s kamarádem po slavném Holywood
Boulevard se náhodou oba zastavili u jedné z mnoha hvězd, kterými je
tento chodník slávy vyzdoben. Pod onou hvězdou bylo jméno Gypsy Rose Lee.
Pan režisér podotknul, že jde nejen o filmovou hvězdu, ale prý to byla i
chovatelka psů. Kamarád se zamyslel a v krátkém čase z jakéhosi
zapomenutého koutu antikvariátu vyčaroval životopisnou knihu o této umělkyni.
Netrvalo dlouho a režisér Janek mi knihu přivezl a věnoval.
Kdo tedy vlastně byla Gypsy Rose Lee?
Vlastním jménem Rose Louise Hovick, narozena 1914 v Seattle, zemřela
v dubnu 1970. Obsáhlou biografii lze nalézt na internetu (Yahoo!) Na našich
televizních obrazovkách byl k vidění životopisný muzikál Gypsy.
Oba zdroje však postrádají sebemenší zmínku o tom, že by Gypsy Lee byla
průkopnicí chovu čínských chocholatý psů, nebo že by dokonce chovala
jakákoliv zvířátka. Knihu „Gypsy & Me“ napsal Erik Lee Preminger,
syn Gypsy Lee. Text tedy neobsahuje žádné bulvární výmysly a senzace,
ale je reálným vyprávěním o komplikovaném vztahu velmi emancipované
matky a jejího syna. Líčí svět, k jehož nezbytným rekvizitám patří
dům v Beverly Hills a vůz značky Rolls Royce. Na přebalu knížky
nalezneme tyto údaje: Gypsy se zamlada živila jako striptérka u kočovné
společnosti. Ve 42 letech se rozhodla, že už je na tuhle práci stará a začne
nový život – se svými dvěma služkami, sekretářem, s menažerií,
sestávající se z koček, psů a se svým synkem Erikem. Toho si jako
nezávislá osoba „pořídila“ tak, že si vyhlédla geneticky vhodného
otce a když se ujistila, že je opravdu těhotná, rozešla se s
ním. Se synkem (od jeho šesti měsíců) jezdila se zmíněnou společností.
Chlapec se postupně začal starat o její garderobu, byl jí společníkem i
důvěrníkem. Když se dozvěděl, jak to bylo s jeho narozením,
hrozilo, že matku opustí. Krizi ale společně překonali.
Erik Lee popisuje svůj život s matkou drsným, ale i
humorným způsobem, který mnohdy připomíná scény z komedií Woody
Allena: „Krmil jsem zvířata, zatímco matka se
převlékla do županu a čistila si zuby. Nebylo to snadné. Pokoj byl malý,
polovinu podlahy navíc zabíraly kufry a všemožné psí a kočičí potřeby.
Matka a já jsme sdíleli kousíček zbylého místa spolu s dvěma, kočkami,
Fuem a mým novým psem – Dianou, dospělou fenou afgánského chrta. Matka
ji dostala výměnou za dvě koťata z vrhu Lichee. Diana zabírala víc
místa, než my všichni ostatní dohromady. Zatímco ona dole na zemi žrala,
já musel vyšplhat na horní postel, aby se matka mohla protáhnout z koupelny.
Může to vypadat legračně, ale nebyla to žádná švanda. Při večerní
kosmetice si matka povzdechla: A za tohle platíme 98 dolarů týdně. Žádný
div, že mám každý večer depku!“
Během tohoto odstavce určitě mnoho našich chovatelů čínských
chocholatých psů zpozornělo u krátkého slovíčka „Fu.“ Jde totiž o
prvního čínského naháče v majetku Gypsy Lee, legendárního „Fu
Manchu.“ O tom, jak tohoto psa získala, se traduje několik historek. Fu
pravděpodobně přicestoval s jakýmsi námořníkem lodí do Nové
Anglie, ale během plavby jeho majitel zemřel. Podivně vyhlížející opuštěný
pejsek se ocitnul v útulku, kde se ho ujala June Havock, sestra Gypsy
Lee a ta jí ho potom věnovala. Gypsy v té době působila jako tanečnice
a zpěvačka. Fu se tak stával živou rekvizitou jejích vystoupení. Většina
zakladatelů moderní historie chovu čínských chocholatých psů v USA
byla vždy nějakým způsobem spjata se zábavním průmyslem. Byly to tanečnice,
varietní umělkyně, kostyméři. Z periférních scén a druhořadých
vaudevillů však hvězda Gypsy Lee stoupala stále výš. Stala se velmi
populární a s oblibou se nechala fotografovat s Fuem. Vstupovala v televizních
show, hrála a zpívala ve filmech. Setkávala se s novináři, státníky
a mocnými tehdejšího světa. Těchto kontaktů samozřejmě intenzivně využívala
k získávání dalších psů - naháčů. Vraťme se ale zpět, k počátku
chovu a k vyprávění Erika Lee Premingera:
„Matčino soužení dokonale vynahradila jedna událost.
Myslím, že ji považovala dokonce za zázrak. Našla totiž fenu pro Fu
Manchu. Byla to čirá náhoda. V místním tisku zveřejnili fotku mé
matky, chovající v náručí Fua. Všimla si jí jedna místní
chovatelka a napsala matce, že před časem vysvobodila dvě fenky z útulku
pro zaběhnutá zvířata a byla by šťastná, kdyby je mohla dát matce za
to, že si bude moci vybrat štěně z prvního Fuova krytí. Matka
propadla extázi. Hledala chovnou fenu pro Fua od chvíle, kdy ho dostala a teď
má šanci vybrat si hned ze dvou. Chovatelka je přivedla k divadlu hned
v sobotu po matiné. Protože byly z útulku, neměla průkaz jejich
původu, ale obě to byly bezesporu čínské chocholaté fenky. Jedna byla
zjevně mladší, trimovaná a štíhlá, s maličkou chocholkou na hlavě
a bez „vějíře“ na ohonu. Byla stejně živá, jako Fu. Bylo těžké
posoudit znaky a vlastnosti u takové rarity. Ani stopy po ošklivosti, jen
její nohy vypadaly vzhledem k tělu trochu dlouhé. Starší fena byla
hotové neštěstí. Nohy měla do „o“, na jedno oko byla slepá (následkem
zanedbané infekce), jazyk jí visel dírou na levé straně tlamičky, kde
chyběly tři zuby. Tyto vady nicméně nemuseli její potomci nutně zdědit
a zdálo se, že má dobré předpoklady k chovu. Její chocholka i vějíř
byly dlouhé a husté, byla dobře stavěná. Měla také milou povahu a šarm,
který jsem ocenil i já. Matka ji samozřejmě shledala neodolatelnou.
Pojmenovala ji Chu-Chin-Chow, podle jedné divadelní hry…..
A další světlý bod v matčině životě: Chu-Chin-Chow
měla štěňata! Samozřejmě, že žádné z matčiných zvířat
nerodilo samo. Štěňata Chu-Chin-Chow přišla na svět císařským řezem
a hysterie, která se odehrávala, když ji bylo třeba svěřit zvěrolékaři,
si nezadala s groteskami Macka Senneta. Měla nicméně pět zdravých štěňat.
Tři měla srst. Matka jim rychle sehnala domov. Dvě byla holá, pes a fenka,
podobní svému otci. Psíka poslala matka té paní z Detroitu, která jí
dala Chu. Převážně růžovou fenku si nechala. Zamilovala si ji na první
pohled. Pojmenovala ji Čínská panenka (China Doll) a udělala z ní stálou
členku naší zvířecí rodinky.“
Psi z chovu Gypsy Lee byli jedni z prvních, které
v USA zapsala do vznikající plemenné knihy Deborah Wood. (Vedle Gypsy Lee
nejvýznamnější zakladatelka moderního chovu čínských chocholatých psů.)
Odchovy Gypsy Lee také značně ovlivnily čínské chocholaté psy v Evropě.
Pes An An Lee se stal skutečným otcem plemene v Anglii. Gypsy Rose Lee
již více jak tři desítky let nežije. V těchto dnech je na světové
výstavě psů v Holandském Amsterdamu přihlášeno rekordních 117 čínských
chocholatých psů. Věřím, že Gypsy Rose Lee by se upřímně radovala…
Věnováno „Modrému květu.“ Čínští chocholatí psi
z tohoto českého chovu vyhráli soutěž chovatelských skupin na
světové výstavě v roce 2002.
Text: Jan Šimeček
Překlad: Libuše Vančurová
Originál: „Gypsy & Me“, Erik Lee Preminger
|