![]() |
Mezinárodní výstava - (CACIB) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
CACIB - Praha - 19. listopadu 2004 (November 11th 2006) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Updated: 11.12.2006
Na nedělní mezinárodní výstavu do Prahy jsem Codýska hlásila s vědomím, že se na poslední české výstavě znovu potkáme s rozhodčím Karlem Hořákem a tudíž budeme rádi za CAC. Ale měl to být závěr naší sezóny v Čechách po sobotní klubové výstavě, Codýska jsem slíbila Lucce Kotěrové na juniorhandling a stejně bychom s manželem do Prahy jeli fotit... Naposledy jsem tedy porušila své rozhodnutí, že do Čech na české rozhodčí už jezdit nebudu. Zhruba měsíc před výstavou došlo ke změně rozhodčího a čínské naháče svěřili pořadatelé do rukou Olgy Dolejšové, zatímco peruáni zůstali panu Hořákovi. Rozpis kruhů ukázal 80 číňánků a ve třídě měl být Cody sám. To jsem ale stihla nastudovat až v pátek před výstavou, protože do té doby jsem měla hlavu plnou zážitků ze světové výstavy v Poznani a byla absolutně vytížená psaním výsledků, reportáží a článků... Kdyby tak měl den více než jen 24 hodin! O co lépe jsme dopadli na světové výstavě a v sobotu na klubové výstavě KCHN, o to nesnadnější pozici jsme s Codym měli na výstavě mezinárodní. Chápu, že pro řadu lidí už dlouho není snadné rozdýchat úspěchy výjimečného pejska... Docela živě si teď umím představit tíhu zodpovědnosti několikanásobných sportovních mistrů světa či olympijských vítězů... tolik se od nich očekává a přitom opravdovou senzací pro diváky není jen další titul vítěze (ten přece přijde samo sebou), ale také jakákoliv chyba, která udělá ze závodu drama a z mistra neschopného nešiku. Stále mám na paměti rčení: Světská sláva, polní tráva. A tak jsem na neděli hodila všechno za hlavu, ráno podrbala Codýska a domluvila se s ním, že si ten den půjdeme jen tak užít. Drobnou skvrnkou na kráse byl jen fakt, že snad díky nízkému tlaku mi nebylo moc dobře a hlava se mi motala jako na kolotoči, čímž děkuji Petrovi Fritschovi za kafe, které mi na výstavě přece jen maličko pomohlo. Záchranou byla také Markéta Šimečková, která se do Letňan přišla podívat s maminkou a byla jako vždy ochotná mi Codýska učesat. Její dokonalosti v úpravě určitě nikdy nedosáhnu. Klobouk dolů Markétko, pejsek vypadal báječně. Po sobotní klubovce se zdálo, že se ledy v končinách našeho plemene pohnuly a snad i čeští rozhodčí začnou ve větší míře využívat i ocenění velmi dobrý tam, kde je to třeba. Tím netvrdím, že bych se vším ve výsledcích souhlasila, ale opravdu je načase začít oddělovat výborné a velmi dobré jedince, jakkoliv je dělí jen nevelké kvalitativní rozdíly a i velmi dobrá, je podle výstavních řádů krásná známka. Pražská sešlost jedinců s tituly byla v každém případě velmi líbivá a odpovídala současné situaci ve výstavní špičce. Po ocenění ve své třídě stihl Codýsek odběhat s Luckou první kolo juniorhandlingu a postoupit do semifinále, které bylo naplánováno na 14 hodinu, kdy už bylo v našem plemeni dosoutěženo a tak Lucka všechno v pohodě stihla.
Po fotografování, protože fotka k jubilejnímu titulu s paní rozhodčí tentokrát chybět nesměla, jsem Codýska předala Lucce a už spolu pelášili do semifinále juniorhandlingu. Mezitím se mi sešla všechna psí robátka z vrhu "K" - Kitty, Kresi, Key i Kenny - a díky jejich majitelům jsme je zvládli nafotit jednotlivě i společně. Moc jim všem děkuju že přijeli, udělali si čas, štěňátka vykoupali, upravili a pomohli nám s focením. Byla to sice poněkud hektická akce, ale povedla se, za což jsem moc ráda. Ze všech čtyř pejskům mám radost a i kdyby se v dalším vrhu povedlo jen jediné tak pěkné štěně, určitě to stojí za to. Když jsem je pouštěla do světa nikdo z nás netušil, že to zanedlouho budou potomci dvou světových vítězů, Gessi a Codyho. Podívat se přišla také Iriska a Ebian z Haliparku se svými pánečky, měla jsem tu Ice Angela, Jessi a Jolandu... Je příjemné je vidět a vědět, že se všichni mají dobře, jsou spokojení a velice pohlední. Díky, že jste přijeli!
S výběrem oblečení jsem to tentokrát měla hodně snadné. Prostě mi ráno při balení věcí padly dvě kombinace pod ruku. Jedna do kruhu a druhá finálová. Tu sebou vozím vždycky, protože co kdyby... A dnes to "kdyby" znovu vyšlo. Poprvé jsem si na sebe vzala lesklou blůzu, kterou jsem přivezla z Dortmundu z výstavy koní. Právě tam jsem objevila stánek s nádhernými barvami soutěžních jezdeckých kostýmů... a bylo jasné, že bez jednoho z nich neodjedu. Ano, chtělo to krapku odvahy, ale řekla jsem si, že poslední česká výstava je poslední česká výstava, tak ať to stojí za to. Jen jsem si nebyla jistá, jestli to unese polská rozhodčí Elzbieta Chwalibóg, která měla posuzovat naší skupinu FCI a nikdy jsme jí zatím nepotkali. Ale byla myslím na seznamu rozhodčích na světové výstavě v Poznani... V maličké pauze se jdu pomazlit s Codýskem. Sedí na své kleci a sleduje dění. Jakmile přijdu a sednu si k němu do dřepu, stulí se mi do náruče a dá si ke mě hlavičku. Hladím ho a špitáme si spolu samé krásné věci... Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla ve svém životě potkat takového pejska! Pak ho nechávám ještě odpočívat a nabrat síly...
To už jsem s připraveným Codym sledovala dění ze skupinky nastoupených psů naší IX. skupiny, kde chyběla snad jen Monika Kupicová (ta tou dobou dojela portugalského šampiona na národní výstavě v Batalha), obměnili se vítězové některých plemen, ale jádro bylo kompletní včetně Patrika Panýrka s lhasa-apso, tibetského teriéra, pudlů atd. atd. Raději jsem to moc nestudovala. Při absenci přípravného kruhu a řazení plemen jsem se jen snažila najít místo za "někým běhavým" a pokud možno ne ve "světlém poli" soutěžících, aby Cody příliš nezapadl. Pokud čtete náš seriál o vystavování, zapište si to mezi rady taktické. Pozice za šedostříbrným tibetským teriérem se mi zdála docela dobrá tím spíš, že nám paní Tichá v komentáři umožnila dát si delší odstup a tím pádem vběhnout na plochu v plném tempu. Tentokrát jsem v nadšení rychlost nepatrně přestřelila, ale tři cvalové kroky Cody ve vteřince srovnal. Pak už neměl jediný chybný za celou dobu. Než paní rozhodčí uvidí nastoupit všechna plemena, dočešu Codyho a postavím ho. Je to nejen kvůli ní, až se poprvé podívá, ale jsou tu také diváci a další rozhodčí, kteří soutěž sledují. A nikdy nevíte, kdo vás kdy studuje. Paní Chwalibóg obešla řadu psů. Na Codyho zběžně mrkla a mně se podle výrazu její tváře zdálo, že jí vůbec nezaujal. Chápu, je zvyklá na naháče a labutěnka jí nic nemusí nadchnout... Užší výběr začala od konce. První kandidát, druhý, třetí... Vybrala i nás! Slyším Kotěrovi i Jansovi... odměňují její rozhodnutí souhlasným jásotem a potleskem. Stavíme se do řady a čeká nás jako vždy tam a zpět a klus po kruhu na konec řady. Pak paní rozhodčí znovu probere finalisty a podáním ruky posílá některé mimo kruh. Zbývá poslední pětice. Jsme v ní!!! No to je skvělé! Moje nadšení Cody cítí. Po kruhu běží všech pět finalistů společně a mám co dělat, abych někomu (omlouvám se, vůbec nevím kdo to byl) nevběhla na záda i přes prvotní velký odstup. Volím raději delší dráhu až u hranic finálového kruhu a tak má Cody dost místa na maximální klus. Pětice zastavuje a paní Tichá začíná vyhlašovat místa. Nejsme pátí. Nejsme ani čtvrtí. Jsme zase na stupních! Ještě na sebe stihneme mrknout s Patrikem, který stojí vedle mě. Tipuji, že vyhraje právě on. Třetí místo ale obsadí překvapivě právě Patrik s nádherným Bossem. Zbýváme dva. Mysl už mi předehrává vyhlášení našeho druhého místa. Vůbec nevím, kdo stojí kdesi vedle mě. "Druhé místo malý, elegantní, výborně se pohybující... " V duchu slyším čínský chocholatý pes, ale ozve se "pudl". "A vítězem se stává čínský chocholatý pes osrstěný". Ozve se neuvěřitelný jásot. Snad pět sekund jsem v kleče ohnutá tváří ke koberci a nevím o sobě. Codýsek to znovu dokázal! To snad opravdu není možné! Jak říci vděčné "Díky" tam někam nahoru, kde někdo hraje vrhcáby s našimi osudy? Zahlédla jsem, že v publiku stojí i pár těch, kteří nám naše úspěchy zoufale nepřejí. Jakpak jim asi teď je? Boží mlýny se rozhodly, že jim dneska zase nechají vydatně loknout z nádoby hořkosti. Tak jen do toho, užijte si to "kamarádi"! Musím se vrátit do reality. Vstávám a s přešťastným úsměvem vedu Codýska na stupně. Na první si vyskakuje rovnou, však už tu dneska byl! Děkuji paní rozhodčí. Bylo to pro mě ohromné a nesmírně milé překvapení. Najednou je málo času jako vždy. Čeká nás soutěž o nejlepšího psa dne. Pohár jsem postavila na roh finálového kruhu, naštěstí ho Slávek za chvilku odnese a bude opatrovat. Honem pročístnout Codýska, který má na přípravu nejméně času. Malý knírač už je v kruhu. Paní Tichá komentuje jako vždy skvěle a dává nám trochu času. Vbíhá aljašský malamut. A pak vítěz IX. skupiny, naše sluníčko Codýsek. Bez chybičky.
Času je minimum, u kruhu stepuje dalmatin, vítěz soboty. Včera jsme ho tu viděli vyhrát a pocit mi říká, že máme velikou šanci uspět. Paní Tichá postupně představuje oba psy, nechá je nastoupit a postavit vedle sebe. Pak představí i rozhodčího pro Best in Show. K mému překvapení je jím stejně jako letos v dubnu na stejné výstavě pan Miroslav Václavík. Tak tohle mu opravdu nezávidím. Rozum mi nebere, proč pořadatelé nechají stejného rozhodčího posuzovat BIS na stejné výstavě za jediný rok. Je mi líto, ale Cody situaci panu rozhodčímu rozhodně neulehčí. V postoji se ani nehne, při prohlídce těla na zemi stojí jako vytesaný a ještě na pana rozhodčího šibalsky pokukuje. Odběháme všechno vzorně a naplno, zatímco z vyprávění vím, že dalmatin krapku zlobil. Pan rozhodčí se s námi loučí podáním ruky. Vím, že vyhrát podruhé BIS v Praze pro nás není možné. Kvality psa ani předvedení už nehrají roli. Udělali jsme s Codym maximum a štěstí nám dnes neuvěřitelně přálo. Srdečně blahopřejeme pan Rohrbachové a jejímu dalmatinovi Ch. Alphadirato Eternal Love importovanému z Estonska. Paní Tichá zmínila, že je to historicky první BIS pro toto plemeno v ČR. Jako pro naší labutěnku na jaře. Oba pejskové se sejdou ještě jednou. Budou spolu na fotkách na stránce v přehledu vítězů BIS České republiky za rok 2006 v super prestižní zahraniční ročence... Skončil nám další neuvěřitelný víkend. Minulá neděle a titul Světový vítěz 2006, včera BEST IN SHOW na klubové výstavě a dnes jubilejní 50. CACIB, 10. BIG a ještě navrch BEST OF DAY. Vážně se z toho překrásného snu nechci probudit...
A ještě pár postřehů z pražské výstavy. Rekordních pražských 3 900 psů je úctyhodné číslo a výstava má skvělý zvuk. Za pozitivní považuji systém parkování, kdy se parkovné vybírá až při odjezdu, což urychluje ranní příjezd a šetří čas, pozvání 14ti zajímavých zahraničních rozhodčích, velikost výstavních hal, vybavení kruhů i základní organizaci. Velmi dobré je otištění rozdělení výstavních kruhů na zadní straně katalogu i rozestavění kruhů s ohledem na maximum místa pro vystavovatele. Dá se tu najíst, napít, občerstvit. Jen pejskové mají občas problém s venčením na betonu, což by pro příště možná spravily psí záchodky v halách po vzoru zahraničních akcí... Jsou ale věci, které vyžadují nápravu zaručeně a některé z nich nejsou až tak složité. Značení výstavy a bohužel i výstaviště PVA je dost ubohé, zvláště při současné přestavbě silnic. Ač pražák, málem jsem netrefila. Jak to pak mají zvládnout cizinci a nepražáci? Přípravný kruh ve finálové hale už by snad měl být naprostou samozřejmostí. V Praze zase chyběl! Přitom místa bylo dost a spravilo by to šest sloupků a kus špagátu... Nikde ve finálové hale v dosahu fotografů nebyl znak ČMKU potažmo FCI (ten by měl být na stupních vítězů, vždyť jinak snímky vypadají jako z disidentské výstavy UCI !) Vlajka ČKS je sice moc prima, ale proč visela na stěně za vítězi zjevně nevyžehlená, to mi hlava také nebere. Možná by nebylo také od věci udělat stupně vítězů pro tři umístěné a ne jen pro prvního. Druhý a třetí pes v pořadí pak klečí kdesi na zemi a není to příliš důstojné místo pro úspěšné zástupce svých plemen. V halách zoufale chybí odpadkové koše! Měly by být u každého kruhu! Pruhy koberce volaly po očistě už první den, natož den druhý a proč nebyly podlepené, aby se o ně nezakopávalo minimálně ve finálovém kruhu, to se také můžeme jen dohadovat. Komentář soutěží byl na 100% jen v češtině. Jestli chce Praha do světa, je angličtina nezbytná alespoň pro názvy soutěží, aby zahraniční účastníci věděli, kdy mají nastupovat. A možná by se soutěže lépe sledovaly i zahraničním rozhodčím pokud by něčemu rozuměli... Zahájení výstavy v 9. hodin ráno je zvykem snad jen u nás a ve Švédsku. Pokud se nepletu, všechny ostatní země zahajují v 10. hodin, což je pro návštěvníky z větší dálky jistě přijatelnější. Možná bychom i v tomhle mohli vykročit do Evropy a oželet večerní Televizní noviny... Jestli bych Praze něco opravdu ze srdce přála, tak to, aby se tu jednoho dne konaly dvě plnohodnotné mezinárodní výstavy za jediný víkend (jedna v sobotu, druhá v neděli, třeba jako v Bratislavě nebo ledaskde v Maďarsku) se dvěma kompletními Best in Show všech deseti vítězů skupin FCI a aby sem přijela skvělá zahraniční konkurence v mnoha plemenech za vyhlášenými zahraničními rozhodčími. K evropské nebo světové výstavě by pak už byl jen nepatrný krok. Praha je skvělé místo, zdejší pořadatelé na to mají, tak teď už jen chtít a držet jim palce. Až se tohle jednou povede, my tu určitě chybět nebudeme! Posuzovala/ Judge: Mrs. Olga Dolejšová (Česká republika - Czech republic) Čínský chocholatý pes bez srsti - Hairless - 45 Čínský chocholatý pes osrstěný - Powderpuff - 35
Posuzoval/ Judge: Mr. Karel Hořák (Česká republika - Czech republic) Peruánský naháč malý - Perro sin pelo del Peru Small
Peruánský naháč střední - Perro sin pelo del Peru Medio
Peruánský naháč velký - Perro sin pelo del Peru Grande
Šampionáty: Finálové soutěže / Final competition: Reportáže a výsledky též na stránkách
našich přátel: / reports an photos
on our friends websites 19.11.2006 - oficiální stránky / official website www.vystavapsu.cz |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |