Mezinárodní výstava

CACIB - Praha - 13. června 2004

* Chcete vědět, jak viděl naše čínské chocholaté psy Steven Seymour? Čtěte dál ! *    

Do Prahy jsem se rozhodla své psy přihlásit proto, že propozice slibovaly pro naše plemeno zahraničního rozhodčího, tuším z Francie. Třikrát sláva výboru KCHN za schválení tohoto počinu, ať by byl jeho výsledek jakýkoliv! Jestliže můžu jezdit soutěžit po celé Evropě k různým neznámým posuzovatelům, přece nebudeme sedět doma, když někdo ze zahraničí konečně zase posuzuje u nás, nota bene přímo v Praze. Risk je to pro nás úplně stejný jako venku, jen za podstatně menší peníze. Pravda, neznámého rozhodčího z Francie jsem neměla zrovna za super odborníka na číňany, ale k překvapení mohlo dojít kdykoliv. A spokojeně i se zvědavostí jsem odeslala přihlášky na výstavu. Alespoň neuslyším, že se bojím jezdit s Akimem a Gessi do české konkurence (Cody v Čechách soutěží tak či tak). Až později mě napadlo, že možná vyslechneme pro změnu poznámky na téma, že se cpeme všude, i když nepotřebujeme žádné tituly, ale upřímně řečeno, bylo mi to jedno. Zajímavý bude výsledek soutěže a to, jestli pan rozhodčí psy posoudí tak, abychom si všichni výstavu pěkně užili.

Na výstaviště PVA v Letňanech jsme se s manželem zašli podívat už v sobotu odpoledne, na finálové soutěže. Omrkla jsem prázdný kruh, v katalogu jsem si početla v konkurenci 67 přihlášených jedinců (38 HA, 29 PP)  a zjistila jsem, že opravdu došlo ke změně rozhodčího z Francouze na Australana, jak jsem od kohosi zaslechla sotva pár dní před výstavou. Přiznám se, že jsem docela zajásala. V Austrálii jsou číňánci krásní a jestli je tenhle rozhodčí někdy posuzoval, bude jeho posudek v každém případě velmi cenný. Začala jsem se na neděli těšit. Někdo ze známých mi u finálového kruhu řekl: "Tobě se to bude zítra soutěžit, když máš světovou a evropskou vítězku." A přesně vím, co jsem odpověděla: "Žádné tituly, a tím méně ty nejvyšší, vůbec nic neznamenají. Každá výstava začíná ráno od nuly a všechno je pokaždé otevřené, zejména pokud posuzuje kdokoliv ze zahraničí. A to je také důvod, proč nejraději jezdím k zahraničním rozhodčím." Večer jsem vyfénovala manželem nádherně vykoupané psíky a v noci se mi v hlavě vylíhl nápad, jehož realizace mě pak během neděle začala lákat čím dál víc.

Tomu, kdo u kruhu číňánků a stál, nemusím říkat téměř nic. Pro naše ostatní čtenáře mám pár osobních postřehů. V první řadě se sešla nádherná konkurence, především u naháčů. Třídy mladých byly nabité a na pejsky byla radost pohledět. Moc mě potěšilo, jak se stále větší množství majitelů snaží své svěřence co nejlépe předvést. Výborně! Pokroky jsou vidět, do kruhu se lépe dívá a myslím, že i pan rozhodčí mohl být se způsobem předvedení většiny psů docela spokojen. Za povedený žertík považuji své ranní konstatování, že brzy nadejde doba, kdy nás Kevin Modrý květ porazí všechny. Mám na to svědky! Jen jsem netušila, že ta doba přijde okamžitě, což mě ale těší dvojnásob. Kevin číňánky skvěle reprezentoval i ve finále IX. skupiny FCI, kde v silné konkurenci a rozhodnutím dánské rozhodčí paní Petersen obsadil 4. místo za veleznámým ši-cu a maltézáčkem! Myslím, že Ich. Cenn Modrý květ má vynikajícího nástupce. Je jen škoda, že peruánské naháče v V. skupině FCI zastupoval jen malá fena a velký pes, střední fena s titulem BOB chyběla. Obdivuhodné je, že fena paní Jankovské získala nejen BOB ze třídy veteránů, ale dosáhla i na páté místo ve skupině FCI mezi psy v nejlepším soutěžním věku. Inu, zkušenosti se někde projevit musí a před takovým výkonem klobouk dolů.

Právě teď je vhodný prostor k tomu, abyste se místo mého obvyklého komentáře psů seznámili s výsledkem nápadu, za jehož realizaci děkuji svému manželovi a naší šikovné překladatelce. Po nedělních soutěžích párů a skupin nám pan Seymour laskavě poskytl následující rozhovor. Dověděli jsme se o něm, že žije v Anglii a sám úspěšně chová grifonky. Je rozhodčím pro celou řadu různých plemen z několika skupin FCI.

Můžete nám říci něco o svých předchozích zkušenostech s posuzováním čínských naháčů?
Posuzoval jsem speciální výstavy tohoto plemene v Austrálii, ve Finsku (naposledy 8.5.2004 v Oulu - pozn. Brychtová) a v USA, mnohokrát jsem posuzoval velké počty jedinců najednou a vybíral vítěze. Váš dnešní mladý Vítěz plemene je jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Někteří psi byli opravdu výborní, řada z nich soutěžila ve třídě mladých.

Co považujete u českých psů za nejlepší a na čem bychom naopak měli pracovat?
Viděl jsem dva velmi dobré prvky. Prvním je tmavý pigment pysků, čenichů a zejména očí, které byly skutečně velmi tmavé. Druhým pozitivem byla výborná kvalita kůže u většiny naháčů. Když jsem se jich dotýkal, byla jejich kůže hladká, teplá, jemná, prostá nemocí nebo uhříků. Opravdu hodně jedinců mělo krásnou kůži. A výborný byl u některých psů také pohyb.

A co se vám u psů méně líbilo?
Je to věc, společná mnoha čínským naháčům kdekoliv ve světě. Mám na mysli vystouplé líce, které jsem tu mnohokrát viděl. A pak povahy. Někteří psi měli fantastické povahy, ale mnoho dalších mělo velké problémy.

Je problém povah stejný i v dalších zemích nebo je u nás situace horší?
Obávám se, že je to u vás poněkud  horší. Nic podobného jsem neviděl minulý rok ve Finsku ani v Americe. Někteří psi byli hodně nervózní, myslím, že asi tři byli velice bázliví na stole a jeden se mě pokusil kousnout. Ale jak jste sami viděli, i méně jistým jedincům jsem nakonec dal nějaký titul.

Líbili se vám více naháči nebo labutěnky?
Dal jsem přednost pěkným naháčům, labutěnky se mi převážně nelíbily. Některé byly ve velmi špatné kondici, hodně hubené, s vytrhanou a zanedbanou nebo málo vyčesanou srstí. Srst byla často zvlněná, řídká, příliš hrubá. Někteří psi vypadali na labutěnky hodně podivně, spíše měli vzhled jako dlouhosrstá čivava nebo jako boloňský psík. To bylo velmi neobvyklé. Viděl jsem asi tři výrazněji oholené naháče, z nich jednoho velmi špatně. Vyšší ponožky a úpravu čenichové partie však nepovažuji za důležitý prvek v hodnocení.

Můžete nám říci svůj názor na velikost psů, které jste viděl?
Pokud je to možné dávám přednost menším jedincům. Jestliže je ale o něco větší jedinec opravdu krásný, nemám problém dát mu CAC, ale při srovnání dvou stejně kvalitních psů u mě vyhraje menší. Tak jako dnešní vítěz BOB. Ten odpovídá mojí představě o ideální velikosti i typu.

Kterou zemi považujete momentálně za nejlepší z hlediska chovu CCD?
Ve Finsku mají opravdu velmi dobré psy, v USA jsou na mě psi poněkud velcí a velmi pěkné čínské naháče mají také v Anglii. Nicméně i tady jsem viděl v kruhu některé krásné jedince. Děkujeme za vaše posuzování i za rozhovor.

Z posuzování samotného pak vyplynuly některé další poznatky. Pan rozhodčí hodnotil v mnoha případech velmi tolerantně, však také nepadla jediná známka dobrá, i když na ní dojít mohlo. Pokud dostal jinak líbivý jedinec sníženou známku, povětšinou šlo o nejistotu povaze. Pro lidičky na výstavě nepřítomné dodávám, že rozhodčí hodnotil projev povahy na stole a přezkoušel jej i po předvedení tam a zpět, kdy po návratu psíkovi nabídl ruku s pomyslnou odměnou a sledoval výslednou reakci. Přednost tedy měli volně vystavovaní jedinci s pevnou povahou a ti, kteří šli "kamarádit". Širší líce uváděl často u jedinců s kratším a užším čenichem, než jaký by k šířce hlavy odpovídal. Snad by se to dalo z hlediska standardu plemene shrnout jako malý soulad mezi čenichovou a lebeční partií. Zohlednění výběru ideální výšky se dalo vypozorovat několikrát. Samozřejmě v soutěži o BOB, kde vyhrál Kevin, pak u fen, kde byla kandidátkou na res. CACIB i Fanny Pupo-Haichi a také psů, kde byl Cody větší než Albi. A protože to uvádím vždycky, musím i dnes napsat: pan rozhodčí byl ke psům citlivý, tolerantní a trpělivý, obvykle na sobě nedal znát, co si myslí, nad vítězi se mile usmíval a nad nejlepšími jedinci rozplýval. Gesta měl jasná a srozumitelná, systém posuzování anglicky jednotný (ze třídy vybral čtyři do pořadí, nechal je pro ujištění o výsledku oběhnout kolečko a na prstech ukázal potvrzení zadaného pořadí.). Na stole posuzoval hodně rukama (se psem na stole psal i posudek), na zemi v pohybu tam a zpět a celé kolo po kruhu. Posouzení ve statice i v postoji vycházelo v poměru půl na půl. V posudcích u svých psů mám napsáno to, co o nich vím, tedy skutečné klady či případné nedostatky. Zadané tituly u mých svěřenců mě nesmírně těší a jen doufám, že pro přítomné majitele a chovatele bylo toto posuzování stejně dobrou školou jako pro mě. Aniž bychom to předem tušili, hodnotil naše naháče člověk, o kterém si dovolím tvrdit, že zkušenějšího (z hlediska světového přehledu ve stavu a chovu našeho plemene) jsme v Čechách zatím neměli. S tím, co všechno teď o panu rozhodčím víme, je klidně možné, že předvedení psi absolvovali stejné posouzení jako na Cruftově výstavě v Anglii. Tak si toho važme.

Posuzoval: Steven H. Seymour (Austrálie - Australia)
Čínský chocholatý pes bez srsti - Hairless

Elizabeth z Haliparku, Negritka Nefis od CHlpíků a Benn Ga-He-Mi splnili podmínky šampionátů.

Posuzoval: Petr Řehánek (Česká republika - Czech republic)
Peruánský naháč malý - Perro sin pelo del Peru Small

Peruánský naháč střední - Perro sin pelo del Peru Medio

Peruánský naháč velký - Perro sin pelo del Peru Grande