Kontakt: ing. Libuše
Brychtová U Malvazinky 8 150 00 Praha 5 Mobil: +420 603 232 067 Email:libab@nahaci.cz
|
Většinu mých
psů znáte jen z výstav a z fotografií. Já bych vám chtěla
ty naše představit o něco víc. Přála bych si, abyste se na ně dokázali
podívat jako na naše kamarády, kteří jsou pro nás stálým zdrojem
inspirace i formou odpočinku a relaxace. Naší momentálně nejmladší
členkou smečky je Gessi (čti Džesi), Geska, Gesinka, Gesule, Gesinda,
Gesulína, Gesulí, Gesulka, Myška nebo také Myšice a když je moc v ráži,
tak také Dračice. To podle nálady
její i naší a podle toho, zda zlobí nebo zda právě dělá vzornou psí
holčičku.
Gessi je rarášek,
živé stříbro, raketka, rošťanda i naše sluníčko. Je neustále v
pohybu, pořád někde rejdí a šmejdí, něco kutá, vrtá nebo doluje.
Dlouhých pět let jsem věděla, že se jednou psí holčičky dočkám.
V pořadí jí předběhl neplánovaný Arny, který k nám přiletěl
z Ruska nečekán a nezván. O to více ale nyní milován.
Rozhodnutí, že naše nahá fenečka bude pocházet z chovatelské
stanice pana Pospíšila Modrý květ, padlo ve chvíli, kdy jsem byla na
kontrole „B“ vrhu této stanice (z něj pocházejí interšampioni
Bextry a Beggy a šampioni Bára, Bodý a Belami). Další modrokvětní
vrhy mě ve správnost výběru chovatelské stanice už jen utvrzovaly. Bylo
pouze otázkou času, kdy se nám doma uvolní jedno místečko pro malou
psí holčičku. Musím zdůraznit, že naši psi s námi dožívají
do poslední chvíle a naše báječná čtrnáctiletá kníračka Afra mi
vydechla naposledy v náručí na Silvestra 1999. Pomyslně tak předala
štafetu Gessi, která se narodila 2. června 2000.
Za
dal ší
nepřehlédnutelně příznivý zásah osudu do našeho soužití s číňánky
považuji fakt, že američtí
přátelé propůjčili polské chovatelce paní Supronowicz (chs.s.
Sasquehanna) na čas (a pro nás ve správný okamžik), kvalitního psa
Gingery´s Krimson N Clover, a také to, že se s ním podařilo nakrýt
i několik našich fen. Mezi nimi byla jako poslední maminka naší Gessi,
Etna Sasquehanna. Etnu už pan Pospíšil krýt nechtěl, ale na moje
neustálé škemrání, naléhání, prosby a přesvědčování nakonec
dal. Pevně věřím, že dnes toho nelituje. Vrh „G“ po Krimsonovi a
Etně v sobě nese čistě americkou krev chovatelské stanice
Gingery´s a má tudíž vynikající perspektivu pro další chov.
Druhého června
se na svět prodralo dalších šest modrokvěťáčků a mezi nimi i dvě
nahaté fenky. Okamžitě mi bylo jasné, že mě čeká přetěžký výběr
ze dvou krásných štěňátek. Mrňata jsem viděla třetí den po
narození a pak snad každý druhý týden. Díky vstřícnosti Haničky i
Jirky Pospíšilových jsem mohla sledovat psí miminka pravidelně a
dlouhou dobu. Také jsem dostala možnost vybrat oběma fenkám jména,
protože jsem nebyla dlouho rozhodnutá, kterou si nakonec vezmu. Jaké štěstí,
že
byl vrh na písmeno „G“. Psů od „A“ máme doma hromadu (Ája,
Aris, Arny, Aryan – říkáme mu Riki). Hledala jsem jména výrazně
zvučně odlišná od všeho, co doma vyslovuji, krátká a dobře slyšitelná.
Fenky dostaly jména Gerrya (dá se číst Džery i Gery) a Gessi (Džesi).
Nebudu se tajit tím, že od narození mi k srdíčku pocitově o něco
víc přirostla Gerrya. Srovnávání obou feneček bylo čím dál složitější,
protože obě rostly do krásy. „Kdyby alespoň jedna z nich byla ošklivější“,
povzdechla jsem si dokonce, „měla bych to jednodušší.“ Obě
byly výborně osrstěné, obě s pěknou kostrou, obě elegan tní,
živé a bystré. Kromě mě byla v napětí i Gábina Nosková, která
měla zamluvenou druhou fenku. Která to bude, záleželo na mě, neboť
mi pan Pospíšil nechal právo prvního výběru. Opravdu to byla muka.
Hodiny a hodiny jsem seděla na trávě mezi štěňaty, sledovala je,
porovnávala. A pořád jsem nebyla rozhodnutá. Když po mě někdo chce,
abych mu vybrala štěně, vzpomenu si právě na tyhle těžké, ale
vlastně krásné chvíle výběru.
Na kontrole
vrhu se nás sešla hromada. Jan Šimeček na focení, Gábina Nosková
pro druhou fenku, Markéta Chrtková na úpravu čumáčků, můj muž
jako doprovod a řidič na zpáteční cestě domů se štěnětem. Z huňatých
hlaviček se během chvilky práce elektrického strojku vylouply obličejíky
příštích psích osobností. Zatímco Gerrya měla jen menší světlý
flíček nad čenichem, Gessi má dodnes na čeníšku bílé víc. Barva
byla ale to poslední, co by o výběru štěněte rozhodlo. Mě zbývalo
pár hodin do definitivního verdiktu. Málem jsem si musela hodit
korunou. Nakonec byla situace prozaičtější. Napsala jsem kontrolu vrhu
tak, jako by šlo o jakýkoliv jiný vrh a jako bych nestála před žádným
rozhodnutím. Teprve pak, než jsem dopsala závěrečné zhodnocení vrhu
jako celku, jsem se šla naposledy na štěňata podívat a zcela
pragmaticky jsem porovnala pro a proti, včetně převažujících kladů a
případných rizik. Každá z obou fen je něčím výrazně krásná,
každá má nějakou tu mušku a každá měla v době kontroly své
riziko do budoucna. To je ale naprosto běžné u všech štěňat! Žádný
pes není bezvadný ani ideální. A i když mě srdíčko o něco
více táhlo ke Gerry, rozhodla jsem se nakonec pro Gessi. Bude to ona. Jestli
jsem rozhodla dobře, tak nám fenečka brzy ukáže, co v ní je. Z kontroly
vrhu jsme odjížděli s naší novou nadějí, s malou
Gessinkou.
Mrně nám brzy předvedlo, že se máme
vskutku na co těšit. Se smečkou se spřátelila
raz dva a dnes doma šéfuje všem. První dva měsíce spala
Gessi přes noc v přepravce v ohrádce, aby nečůrala po bytě, a přes
den hospodařila v celém obýváku. Když jsem byla s ní, mohla běhat po
celém bytě a hodně jsme chodily ven na zahrádku. Už v srpnu jsem
sbalila Ariska, Arnyho a Gesinku a vyrazili jsme směr Morava, kde máme
známé a možnost bydlet na vypůjčené chalupě s obrovskou
zahradou. Tříměsíční Geska se učila poznávat slepice, baštit švestky,
jablka a další ovoce, nachodila hromadu kilometrů a učila se hrát si
s kluky na honěnou. S oblibou říkám, že jsem Gesinku pořídila
Arnymu na hraní. Jsou totiž báječná dvojka. Často si spolu lehnou na
záda na postel a jemně si ožužlávají pacičky, očichávají ouška,
dávají si pusinky a pošťuchují se navzájem. Poznávání přírody s tříměsíčním
štěnětem, to pro mě byly prázdniny k nezaplacení. Už dlouho
jsem se tolik nenasmála. I teď má Gessi kladný vztah k pavoukům,
kobylkám a mouchám (nejraději je vezme do tlamičky, ocucá a vyplivne,
přičemž bedlivě sleduje, jak snášejí její jemné zacházení). Ze
švestek se naučila vyndavat pecky, bez problémů louská vlašské ořechy
a miluje jakékoliv jídlo v jakémkoliv množství. Za piškotu nebo
kousek párečku by šla kamkoliv.
Ouška se jí
postavila po dvou dnech lehkého podlepení. Co nemá ráda, to je holení
čumáčku. Hází po mě zlostné pohledy a tu a tam zkrabatí čeníšek
na znamení protestu. Lehkou výstavní úpravu srsti si nechává dělat bez problémů,
stejně jako stříhání drápků a čištění oušek. Zato koupání
bylo od počátku víc podobné námořní bitvě než péči o budoucí
šampionku. Gessi držela přesně do chvíle, než jsem jí namydlila šamponem.
Ve vteřině nepozornosti se vymrštila všemi čtyřmi do vzduchu, v letu
se oklepala a přistála na bedně s ručníkem, připraveným pro opláchnutého psa
po ošetření srsti balzámem. Ano, přiznávám. Po několika akcích,
kdy jsem já skončila našamponovaná, zatímco Gessi rejdila čumákem v ručníku,
jsem kapitulovala. Nyní koupu zásadně neoblečená a naučila jsem se
jednou rukou držet fenku, zatímco tou druhou otvírám lahvičky, šamponuji,
sprchuji, nanáším balzám, češu a znovu sprchuji. Pravda, z času
na čas mi od kondicioneru mazlavá Gessi ještě vyklouzne pod rukama,
ale naštěstí už jde spíš o pokusy z legrace než o vážné útěky
mistra Houdiniho.
Samostatnou
kapitolou života Gesky je venčení. Čůrá zásadně na krátce sestřižené
travičce (vysoká, pichlavá a nevypletá tráva není nic pro ní) a běda,
když zaprší. V deštivém počasí se fenečka sice vyřítí ven
za ostatními psy, ale ve chvíli, kdy zjistí, že má mokro pod nohama,
stane se z ní živá předloha psa Filipsa. V letu zabrzdí všemi
čtyřmi, bleskově se otočí a než se kdo naděje, už sedí u domovních
dveří. Přitom na mě upírá bolestný výraz typu: „Co jsi mi to
zase udělala, víš, že tohle nesnáším.“ Když náhodou v mokru
zaběhne nečekaně daleko, zůstane na pár sekund v dešti stát,
ohlédne se na mě se zhnuseným výrazem: „Fuj, mokro!“ a teprve pak
odstartuje let pod střechu. K vyvenčení se nechá přemluvit jen
pod nátlakem nebo rozhodnou hrozbou: „Dokud se nevyčůráš, nejdeme
domů!“ To je opravdu jediné, co jí skutečně vyděsí, neboť představa,
že by v nevlídném počasí měla setrvávat výrazně déle, je pro ní
nesnesitelná. Paradoxem je, že dlouhé procházky v přírodě má
velmi ráda a přestože zaprší, dokáže s kluky běhat po lese i
po poli jako o závod, bláto nebláto.
Moc mě mrzí,
že štěňátka rostou tak rychle. Než jsem se nadála, už je z Gessi
mladá dáma. S údivem na ní sleduji každou
změnu a dlouho jsem nevěřila, v jak krásnou fenku vyspívá. Překvapuje
mě co chvíli. První titul vítěze plemene dostala v devíti měsících
a dvou dnech. Byla poprvé ve třídě mladých na mezinárodní výstavě.
Za dobu svého účinkování mezi juniory zaokrouhlila počet vítězství
v plemeni na deset. Z oněch deseti vítězství v plemeni
se sedmkrát umístila v IX. skupině FCI do šestého místa, třikrát
stála na stupních vítězů a čtyřikrát bodovala mezi nejlepšími
juniory. Dlouho mi trvalo, než jsem uvěřila, jaké mám štěstí, že
můžu po výstavách doprovázet právě Gesinku. Každá výstava je pro
mě svátek a radost zároveň. Užívám si ty chvíle naplno, protože
budou trvat jen omezenou dobu. Věřím ale, že společně s Gessi
zvládneme ještě výrazným způsobem zajistit čínským chocholatým
psům propagaci u nás i v zahraničí a že se tak i chovatelům
Gesky, manželům Pospíšilovým, budu moci já osobně odvděčit za možnost,
získat právě jí.
|